Zach a já jsme přátelé už nějakou dobu. V květnu se rozhodl uběhnout 100 mil "jen tak" uprostřed rozvíjející se aury. Z nějakého důvodu, a nemůžu vám říct proč, ale těch 100 mil bylo bodem obratu, jakýmsi "sledujte mě" pro každého, kdo o něm pochyboval. Sledoval jsem, jak v lednu vyrostl z lidské skořápky v člověka v člověka s ohněm v očích, jak buduje něco, v co věří, a běhá 100 mil kolem Manhattanu jen tak pro nic za nic. Jen proto, že mohl. (Také jsem skočil na 30, bc yolo?) To je ta věc. Všichni to "můžeme". Ale většina z nás ne. Většina z nás se bojí. Většina z nás se o to ani nesnaží. Zach ano. A to neznamená, že se nebojí. Má strach, ale stejně to udělá. A to je důvod, proč se mu to daří. A můžu upřímně říct, že je to někdo, na koho bych si pokaždé vsadil, protože prostě dělá věci. A když něco dělá, zavazuje se způsobem, který většina lidí nedělá. On je opravdu všechno nebo nic. Podaří se mu to, protože nemá jinou možnost. To je jen začátek.